[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Život není černobílý ani jednoduchý a dokáže si vás v některých obdobích života „pěkně vychutnat“. Já sama jsem si myslela, že už mám na mnoho let „vybráno“, bohužel, velmi jsem se mýlila. Mám za sebou jedno bezdětné a velmi nevyvedené manželství, těžkou nemoc a mnoho let čekání na vytoužené miminko s druhým manželem.
Zkrátím to; podruhé jsem se vdala ve 34 letech a poprvé otěhotněla ve 38 letech. Mé těhotenství byl dle lékařů zázrak, onkologické onemocnění, které jsem prodělala, zanechalo v mém těle trvalé následky.
Další miminko bych tedy vzhledem k věku a anamnéze už rozhodně neriskovala. A tak se mi den po mých 39. narozeninách narodil zdravý syn a já byla nesmírně šťastná.
Rok uběhl jako voda a já měla za pár dní oslavit kulaté narozeniny, „dárek“, který jsem poněkud předčasně obdržela, byl velmi adrenalinový. Manžel už nevydržel se svým svědomím a přiznal se mi, že před rokem a deseti měsíci udělal obrovskou životní chybu.
Na víkendové firemní akci mi byl nevěrný se svou asistentkou – oba byli opilí a oba „úletu“ litovali. Kolegyně dokonce měsíc na to z firmy odešla. Manželovu asistentku jsem letmo znala několik let, nikdy neholdovala alkoholu, poctivá, slušná, věřící katolička a také zasnoubená…co víc bych si od hezké asistentky svého muže mohla přát! Jenže jak vidno, i věřící, zasnoubené, spořádané asistentky nemusí být andělé.
Myslím, že s jednorázovou nevěrou by se mi můj jinak rozumný chlap nikdy nesvěřil, pokud by tedy neměla „trvalé následky“ – k čemu by to také bylo? Jenže slečna otěhotněla a měsíc před mým porodem porodila chlapečka, ale to jsem o celé věci ještě netušila. S otcovstvím si byla naprosto jistá.
Nicméně od mého manžela nic nechtěla. Její přítel věděl, že dítě není jeho, ale své snoubence odpustil a v rodném listě je zapsán jako otec chlapečka. Nicméně chce, aby se hoch jednou dověděl, kdo je jeho pokrevní táta – on sám vlastního otce nikdy nepoznal, a tak mu to přijde důležité a férové.
Já celou věc prožívala pochopitelně hodně emocionálně, velmi mi pomohla má nejlepší kamarádka, která mi a malému poskytla na sedm dní azyl u sebe v penziónu a já si během onoho týdne v krásné šumavské přírodě srovnala vše v hlavě. Muž mi volal každý den snad desetkrát, strašně se tehdy bál, že ho opustím. Neopustila jsem ho a odpustila jsem mu.
Jednorázovou nevěru – „úlet“, v žádném případě nezlehčuji, je to vždy podraz a rána pod pás, ale v životě se stávají daleko horší věci. Mnohem nezodpovědnější bylo, že se ti dva nechránili! Nicméně vše špatné je k něčemu dobré! Možná to bude znít tak trochu šíleně..., ale díky manželově nevěře má náš Honzík brášku, kterého možná jednou pozná.
Sama jsem strašně moc ráda, že mám sestru, s níž mám pěkný vztah a vnímám, jak manželovi, který je jedináček, sourozenec a rodina strašně chybí.
Třeba až se jednoho dne kluci poznají, tak si padnou do noty a budou si rozumět – ostatně krev není voda a když jsem druhého manželova syna viděla na fotce, musím říct, že mému muži a našemu Jendovi z oka vypadl. Moc doufám, že tento příběh, který bude mít jistě ještě dlouhé pokračování, dopadne dobře.
Video: Otcové jsou u porodu důležití