Maminka.czBatole

Separační úzkost: Nenechávejte dítě dlouho vyplakat, jen ji zhoršíte

Martina Machová 7.  7.  2018
Dřív ho mohl pochovat takřka každý, nyní se na něj nesmí podívat ani vlastní babička, aby se nerozplakal. Ta s oblibou tvrdí, že je rozmazlený. Chyba lávky! Není, jen ho zastihla separační úzkost.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Malému Adamovi je 11 měsíců a je takřka „tabulkový“ kojenec; čiperně leze, chodí okolo nábytku, je zvědavý, zvídavý, žvatlá první slůvka a rozdává úsměvy na všechny strany. Tedy rozdával! Ze dne na den se společenský Adámek změnil v „mamánka“, který s rychlostí a hbitostí cirkusového pejska pronásleduje maminku na toaletu, do koupelny, do kuchyně, na balkón… Maminka se mu zkrátka nesmí ztratit z dohledu.

Adámek dokonce nechce pochovat ani od táty, natož od babičky, kterou vídá jednou za týden. Dokonce začal plakat i u pediatra, který ho s oblibou nazýval smějícím se sluníčkem, a na kojeneckém plavání, které do té doby miloval. Také vám Adámek někoho připomíná?

Necháváte miminko vyplakat? Tady máte několik důvodů, proč to nedělat

Separační úzkost: U každého je jinak „silná“

Adámek v podobné situaci není sám a není ani rozmazlený, jak se snažila naznačit jeho babička. Adam prochází zcela obvyklým fyziologickým obdobím v sociálním a duševním vývoji dítěte, tzv. separační úzkostí, která bývá u jednotlivých dětí různě silná.

Síla, s jakou se někdy separační úzkost dostaví, mnohdy překvapí i zkušené rodiče. Zatímco například u staršího potomka nebylo toto období takřka patrné, mladší je učebnicovým příkladem.

Separační úzkost: Proč jí děti trpí a jak tohle období překonat?

Co to je separační úzkost?

„Na konci prvního roku věku se dítě začíná seznamovat i s odvrácenou stránkou emocí. Například poprvé zažívá opravdový strach. Mluvíme o období separační úzkosti – dítě rozlišuje mezi známými a neznámými osobami, které začíná vnímat jako potenciálně nebezpečné,“ popisuje nelehké období psycholožka Eva Lábusová.

Separační úzkost zkrátka přichází v období duševního a sociálního zrání, dítě pochopilo, že ono a maminka či jiná pečující osoba nejsou „jedno“. Toto prozření s sebou přirozeně přineslo strach, že matka odejde, že se může kdykoliv ztratit z dohledu. Dle psycholožky Lábusové může být toto období emocionálně silnější tehdy, jedná-li se o děti, které jejich rodiče nechávali „vyplakat“.

Lidé ale nejsou stroje, a tak je u některých dětí separační úzkost silná, u jiných sotva postřehnutelná, někdy odezní rychle, jindy pomalu, mnohdy se ve vlnách vrací a my nevíme proč. Jak dítěti pomoci?

Přijměte situaci takovou, jaká je, a „nebojujte“

Dítěti pomůže váš klid, sebejistota a vyrovnanost; separační úzkost je zkrátka období, které přišlo a odejde. Není třeba se hroutit, je třeba jen počkat. Nepomůže, když budete dítě „lámat“, bojovat s ním – nad „přírodou“ stejně nevyhrajete.

Nicméně můžete dítě dopředu „sociálně otužovat“, jednoduše se před vypuknutím separační úzkosti nebránit častým, klidně krátkodobým hlídáním dědečkem, babičkou, tetou, sestřenicí, kdy váš potomek přirozeně a v láskyplné péči prožívá, že se maminka zase vrátí.

Dle některých psychologů je též důležité nenechávat děťátko dlouho vyplakat, například při usínání apod., dítě vám to může později „vrátit“ v podobě silnějších projevů separační úzkosti a závislosti na vaší osobě.

Může to být separační úzkost?

Vytvořte si hlídací pravidla a rituály

Co ale dělat, když si potřebujete odskočit na nákup, zacvičit, k lékaři, do kina apod.?  Pro takový případ je vhodné dodržovat určitá pravidla; dítě by měla hlídat známá osoba (ideálně stále stejná).

Hlídání by se mělo odehrávat v domácím prostředí a dítě by nemělo být nemocné, unavené a hladové (i dospělí bývají v takové situaci mrzutější). Odcházíte-li pravidelně, vytvořte si nějaký srozumitelný odcházecí rituál, kdy má dítě šanci časem pochopit, že když takto odcházíte, zase se vrátíte.

Zapomeňte na lsti

Děti jsou velmi snadno manipulovatelné, snadno je „podfoukneme“, snadno odvedeme pozornost, což se nám ale nemusí časem vyplatit. Možná se nám v určité chvíli podaří z domova zmizet bez křiku, když je dítě zabrané do nějaké činnosti, ale nebude to pro něj znamenat jen další zkušenost, že maminka může kdykoliv zmizet, a tak si ji budu muset ještě více hlídat?

A nyní již stačí jen popřát pevné nervy, hodně trpělivosti, pochopení a lásky, neboť nad separační úzkostí nelze zcela zvítězit, lze se jí (bohužel) pouze zúčastnit.

VIDEO: Necháváte miminko vyplakat? Nedělejte to! Škodí to jeho vývoji

 

Co dělat, když dítě trápí separační úzkost?
Homeopatikum na separační úzkost
Separační úzkost a jesle
Pediatrie (poradna)

Separační úzkost a jesle

 

 

Témata: Děti, Láska a vztahy, Batole, Chování a vztahy, úzkost, Usínání, Psycholožka, Správný čas, JEN, Sociální vývoj, Pečující osoba, Separační úzkost, Autista, Maminka, Určité pravidlo, MFF, Láskyplná péče, Zkušený rodič, Potomek, Podobná situace, Karlov, Duševní vývoj, Tabulkový kojenec, SHUTTERSTOCK, Obliba