Kdy pustit školáka poprvé samotného do školy? Ve druhé třídě už to zvládne

13.  9.  2017 | Kateřina Prachařová, Markéta Novák Matějková | 8

Zatímco generace dnešních rodičů „lítala“ samostatně venku často již v předškolním věku a řada z nás chodila sama do školy s klíčem na krku už od první třídy, dnes – zejména ve velkých městech – vídáme opačný extrém, kdy doprovázíme na každém kroku i děti, kterým už dávno bylo -náct.

Přesně si pamatuji, jak jsem se v první třídě sama vypravila do školy, a protože jsem nechtěla chodit do družiny, tak jsem po obědě přišla sama domů, kde jsem čekala do tří hodin, než se vrátí rodiče z práce.

Dnes jako matka druháka si vůbec nedokážu představit, že bych syna poslala samotného do školy už v první třídě.  A stejně to mají všechny mé kamarádky v okolí. Určitě je to dáno tím, že bydlíme v Praze a syn to má do školy půlhodiny včetně cesty tramvají. Možná, že kdyby vyrůstal v malém městě jako v dětsví já, tak by to bylo jiné. A nebo taky ne.

Doba je stejná, je jen více aut

Odborníci se však shodují, že to není proto, že by byla doba nějak zásadně víc nebezpečná. Ano, přibylo možná aut, ale to je tak všechno. Jinak jsou rizika a nástrahy stejné jako dříve, jen se o nich kvůli bulvarizaci televizního zpravodajství a především kvůli internetu mnohem víc mluví.

Rodiče pak mají pocit, že dětem tam venku hrozí příliš nebezpečí na to, aby mu mohly čelit samy.

Lze si však všimnout i dalšího zajímavého jevu – napodobování okolí. Mnoho rodičů by svým dětem dalo volnost mnohem dříve, ale neudělají to, pokud by byli jediní.

Když vidí, že všechny spolužáky rodiče do školy vodí či vozí, podlehnou a dělají to stejně. Snad ze strachu, aby je ostatní nepovažovali za špatné, nezodpovědné a nezajímající se rodiče.

Video: Jak připravit děti na nástup do školy

Kdy je ten správný čas?

Kdy je ten správný čas se skutečně odhodlat a dítě pustit třeba právě do školy samotné, je velmi individuální stejně jako osobnost každého dítěte. Základní podmínkou je, že se na to dítě samo cítí. Nutit jej proti jeho vůli je nesmysl. Dále jej pak musíme naučit, jak se venku bezpečně pohybovat, především s ohledem na silniční provoz.

Jsou děti, které velmi rychle pochopí, jak se rozhlížet na přechodu, kdy vstoupit do silnice, a jsou schopné toto dodržovat i bez rodičů. A pak jsou jiné, které nemají k autům vůbec žádný respekt, a proto ani k pravidlům, která je chrání. Především toto by měl rodič zvážit, než potomka pustí do ulic.

Jak dítě na cestu do školy připravit

Nejvhodnější dobou na nácvik cesty do školy jsou prázdniny. Máme čas, nemusíme ráno spěchat, provoz na silnicích je klidnější. Ovšem nejdřív zkuste vzít dítě třeba s tříkolkou či kolem na dětské dopravní hřiště, sami můžete představovat auto a ukázat modelové situace, co všechno se na silnici odehrává.

Pak začněte trénovat přímo v terénu. Pro začátek stačí krátká nenáročná trasa, kde hrozí minimum nástrah. Hlavní je, aby se dítě naučilo správně rozhlížet přes ulici (a opravdu se dívat, ne jen zahýbat hlavou ze strany na stranu a pak zbrkle běžet), porozumět signálům na semaforu, naučilo se navázat oční kontakt s řidiči automobilu u přechodu.

Když tohle zvládá, začněte trénovat cesty, které bude nejčastěji používat. Třeba do školy, za rodiči do práce, na nákup či odpolední kroužek. Nemůžete samozřejmě zažít všechno, co se může přihodit, ale čím více si dítě cestu vyzkouší, tím lépe. Nechte ho při tom zcela samostatně rozhodovat a vůbec do ničeho nezasahujte. Tak mu nejlépe dodáte sebedůvěru i potřebnou praxi.

Přechodným obdobím pak je, když dítě pustíte na cestu samotné a pak ho tajně stopujete. Důležité je, aby si dítě opravdu myslelo, že jde samo, a nespoléhalo se na vás. Pokud vše proběhlo, jak mělo, vůbec mu neříkejte, že jste šli za ním. Zmiňte se o tom v případě, že udělalo nějaké zásadní chyby, které by se příště nemusely vyplatit.

Kdy poprvé do školy?

Velmi obecně se dá říci, že na samostatnou cestu do školy jsou připraveny děti od druhé třídy, pokud jde o jednoduchou pěší trasu. Musí-li dojíždět, případně dokonce přestupovat, je vhodnější počkat ještě rok, dva. Ideální je, když může více dětí chodit do školy společně.

Základem je, aby u sebe dítě mělo hodinky a rozumělo času, případně mobil (pokud jej již vlastní, rozhodně neplatí, že sedmileté děti musí mít mobilní telefon) a umělo komunikovat s dospělými. Tedy nebálo se zeptat na cestu nebo požádat o pomoc, když mu například ujede spoj.

Co by mělo dítě znát

Zároveň bychom ale měli dítě slovy přiměřenými jeho věku připravit na negativní jevy, které ho mohou potkat. Než jej poprvé vypustíte, musí mít pevně zafixované aspoň tyto tři poznatky:

  • S cizími lidmi se nemluví (když dítě sami osloví), nikdy se od nich nic nebere a nikam se s nimi nesmí jít.
  • Dítě by mělo znát svou adresu i název školy.
  • Školák by si měl pamatovat také telefonní čísla na policii, hasiče a záchrannou službu.

Článek vznikl ve spolupráci s blogem Proděti.cz, kde si můžete přečíst další užitečné informace.

Z mobilní verze webu není možné hlasovat. Děkujeme za pochopení.

 

 

 

 

 

Další článek »

Diskuze
8 příspěvků
Témata článku: Školák, Základní škola, Modelová situace, Praha, Děti, Rodiče, Předškolní věk, Přiměřený věk, Záchranná služba, Správný čas, Malé město, Nejvhodnější doba, Mobilní telefon, Třída, Sám, Velké město, Extrém, Negativní jev, Dnešní rodič, Telefonní číslo, Dano, La škola, První třída, Oční kontakt, Opačný extrém
Sdílet článek
Další mobilní weby