[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Přijdete v určený čas do školní budovy, vaše dítě už možná bude trvat na tom, že si vezme školní tašku. Klidně mu to dovolte. Důležitost okamžiku se jen podtrhne. Zatímco vy budete vyřizovat papíry, vybraná paní učitelka se postará o vaše malé. Nenápadně, formou zábavy, si potvrdí, co už je jasné po roce předškolní přípravy: Dítě je zralé na vstup do školy.
„Během předškolní přípravy, která probíhá jak individuálně, tak skupinově, se celý rok paní učitelky ve školce zaměřovaly na rozvoj percepčně motorických a kognitivních dovedností. Pokud se už během předškolního roku ukázalo, že je třeba začít trénovat doma něco navíc, doporučily vám určitě ve školce návštěvu fyzioterapeuta, logopeda nebo třeba psychologa, který s případnou nezralostí pomohl rodině včas,“ vyjmenovává speciální pedagožka Mgr. Ivana Vlková s tím, že u zápisu samotného se nepočítá s validní zkouškou zjišťování úrovně školní zralosti.
Pokud by se nicméně pochybnosti přece jen na základě těch cca 20 minut komunikace dítěte s učitelkou objevily, mají školy například tzv. Jiráskův test znalostí, kde ve třech krocích (kresba postavy, napodobení psacího písma a obkreslení bodů) potvrdí, nebo vyvrátí podezření, že se v otázce zralosti něco přehlédlo.
I ve vyhlášce ministerstva, jež se k zápisům vztahuje, se ale jinak praví, že dítě se během zápisu nezkouší. Když už je u zápisu, je „schválené“ coby školák.
Způsobilost dítěte vydat se do školních lavic hodnotí i pediatr. Ten náš už k pětileté prohlídce chce, aby mu Tina přinesla nakreslený obrázek „pro zhodnocení školní zralosti“. Přiznávám, že mě to zarazilo: Co se dá poznat z kresby pětiletého dítěte ohledně školní zralosti, která ještě není aktuální? Ale jak mi vysvětlila Mgr. Tereza Beníšková z pedagogicko-psychologické poradny v Kadani:
„Není se čeho bát. Obrázek lidské postavy patří do standardní baterie screeningu školní zralosti. Jde o to, že rozvoj myšlení dítěte se odráží i v jeho kresbě (tato možnost využití kresby platí asi do 10 let, u starších a dospělých to už nejde). Kresba dítěte však postupuje typickými fázemi. Děti obvykle začínají kreslit jen čáry, kruhy, různé čmáranice, kterým přiřazují významy. Okolo třetího roku se objevuje kresba hlavonožce (kolečko jako hlava, z které vycházejí čáry jako končetiny).
Když je dítě starší, obvykle přidává i tělo, končetiny dvoučarou, detaily oblečení atp. Pokud pětileté či šestileté dítě kreslí stále hlavonožce nebo jen čmáranice (tj. je zhruba na úrovni tří let), je namístě zajímat se o jeho školní zralost. Pak je z kresby poznat i to, jak dítě ovládá tužku, což bude potřebovat pro učení se psaní.“ Proto tedy i někteří pediatři – s ohledem na případné řešení odkladu – to mohou chtít už u pětileté prohlídky vědět právě prostřednictvím donesené kresby. Ale nemusí.
Když už jsme se dotkli odkladu: Není to tak dávno, co se zvedla vlna zájmu o odklad školní docházky ze šestého na sedmý rok věku. „Bylo období, tuším tak před pěti lety, kdy to byla doslova móda, ale musím říct, že jsou rodiče natolik rozumní, že si to nechali většinou vymluvit. Protože není odklad jako odklad,“ vysvětluje Mgr. Ivana Vlková a Mgr. Tereza Beníšková na ni navazuje:
„Odklad se obvykle týká dětí, jež jsou narozené na jaře či v létě, ale nemusí to tak být vždy. Jsou to děti, u kterých jsou některé oblasti jejich vývoje opožděné a je předpoklad, že to během roku odkladu doženou (typicky bývá odklad pro pracovní nezralost, kdy se dítě nedokáže soustředit, opožděný vývoj jemné motoriky a grafomotoriky, potíže s řečí – nesprávná výslovnost, sociální nezralost, kdy se dítě nedokáže odloučit od rodičů, popř. fyzická nebo zdravotní nezralost, kdy má dítě třeba nějakou vážnější nemoc, je po náročné léčbě, čeká je vážná operace atp., ale fyzickou nezralost posuzuje lékař).“
O odkladu pak ve finále rozhoduje ředitel školy, který k němu musí mít dvě souhlasná doporučení. Jedno od školského poradenského zařízení (tj. pedagogicko-psychologické poradny nebo v případě dětí s vážnějšími handicapy speciálně-pedagogického centra), druhé od lékaře (stačí i pediatr) či klinického psychologa. Ale své slovo máte také vy jako máma.
Nemusíte s navrženým odkladem souhlasit. A sama jej můžete naopak navrhnout. Přiznám se, že o odkladu jsem uvažovala také. Dcera se narodila 28. 8., a přestože už ve čtyřech a půl počítá do sta a zná všechna velká písmena,… prostě ve mně byl pocit „vždyť to bude jen dva dny po šestých narozeninách, bude ještě malá“. No, nebudu vám lhát, obě odbornice mi mou „mateřskou obavu“ rychle rozmluvily!
„Odklad není vhodný pro děti, které jsou na školu již připravené. Těm by udělal medvědí službu, další rok by se ve škole nudily, propásly by tu pravou dobu pro výuku čtení a psaní,“ říká na rovinu Mgr. Tereza Beníšková a Mgr. Ivana Vlková byla ještě otevřenější:
„Vezměme si třeba chlapečka narozeného v jarních měsících. Téměř čte, počítá do stovky, zná celou abecedu, ale je líný se ráno oblíkat a brzo vstávat a maminka řekne: „Tak my bychom rádi požádali o odklad, Fanda si rád pospí a já jsem ještě na mateřské, tak si prodloužíme o rok pohodu.“ Pohodu si sice prodlouží, ale Fanda se už nenaučí přirozeně učit, protože s nástupem školy bude zvládat dvě třetiny učiva první třídy a může se i nudit, kdežto ve třetí třídě, která už není jen o tom, co okoukám ve škole, se může z původně velmi nadaného dítka stát průměrný dvojkař, protože se nenaučil učit.“
Školák Odklady prvňáčků: Jsou opravdu vždy nutné?
Nakonec se vrátím ještě k samotnému zápisu. Jak vidíte na mém případě a jak určitě znáte i sama od sebe, my mámy často věci „moc řešíme“. V případě zápisu tak můžeme podlehnout pro změnu pocitu, že je třeba na něj dítě nějak významně připravovat, drtit s ním básničky, trénovat držení tužky a chystat se na zápis jako na maturitu. Jen to prosím ne.
Zápis je vlastně první setkání se školou. Dítě do ní poprvé reálně vkročí a je jedno, jestli je státní, nebo soukromá, která může mít pochopitelně konkrétní kroky zápisu odlišné (a určitě to bude vypsané na webu). Jako první zkušenost by to měla být zkušenost obestřená pohodou, následovaná oslavou dne věnovaného malému školáčkovi. Užijte si ten den. Užijte si své dojetí, pocit hrdosti, potlačte strach a… vykročte pravou?!
K zápisu se – zjednodušeně řečeno – očekávají už roky stále ty stejné základní dovednosti. Fakt, že dítě ví, jak se jmenuje, kde bydlí, je mu jasné, co dělají jeho rodiče, zvládá tkaničky, nedělá mu problém správně uchopit tužku (špetkový úchop), zvládá nějaké ty dětské básničky nebo písničky… Podrobnější soupis toho, co se ve (státních) školách očekává, najdete na adrese ZDE.
Desatero pro rodiče sepsalo ministerstvo sice už pět let nazpět, ale novinky v tomto směru žádné nejsou. Takže pokud chcete vědět vše dopodrobna… Nicméně na rovinu: Jednoduché věci tam jsou – jak už to u oficiálních dokumentů bývá – pojmenované složitě a není třeba se z toho stresovat nebo se s dítětem na zápis speciálně učit.
Znovu opakuji: Zápis je pro rodiče formalita a v jedné ze svých vyhlášek dokonce ministerstvo vydalo pro změnu prohlášení, že v rámci zápisu nesmí být dítě zkoušené. To, jestli je, nebo není na školu zralé, se už předem ví z jeho povinného posledního roku školkové docházky.
Další užitečné informace týkající se zápisu najdete v aktuálním čísle časopisu Maminka.